V zemi zahalené věčným sněhem stojí Stříbrný hvozd - místo, kde se zastavil čas. Stromy zde září jako krystaly a ticho ruší jen třepot křídel modrých motýlů. Ti nejsou obyčejní - každý z nich nese duši ztracené bytosti, kterou pohltila dávná kletba.
Motýli královna Aeloria, vládkyně zimních víl , se probudila jako každé ráno se stejným snem. O světě který kdysi znal teplo.
Její vlasy mají barvu čerstvého sněhu a má chladné srdce-je poutáno zlM kouzlem aby nemohla cítit lásku.Spolecnost ji dělá jen jednorožec Lioran, strážce čistoty a je jedinou bytosti co jí zůstala věrná.
Kletbu na ní kdysi seslal čaroděj z temných hor. Když mu královna odmítla dat své srdce.
Každé jaro když roztál první sních se jeho duch vrací, aby připomněl svoji pomstu. Aeloria musí chránit Hvozd, neboť v jeho středu je Srdce lesík krystal který drží svět zimy a svět světla v rovnováze.
Jednoho dne ale se do lesa zatoulal lidský poutník Ciel, který hledal svého bratra ztraceného v bouři. Zjevila se před ním motýlí královna, chtěla ho zahnat. Ale místo aby to udělala mu slíbila pomoc. A pocítila něco co dlouhou necítila. Teplo.
Jeho přítomnost začínala narušovat kletbu. A modří motýli se začali měnit ve světélka života.
Zlý duch se však zase probudil a dozvěděl se o Cielovi. Za pomocí triku ho svedl z cesty a chtěl ho pohltit, aby zlomil královně vůli.
Aeloria se to dozvěděla. „Co si to dovoluje!" zahřměla. Vydala se hned za ním.
„Tak co královno, srdce nebo ten muž?" pochechtaval se duch.
Aeloria měla na výběr buď ho zachrání a přijde o moc a nebo bude nadále symbolem krásy bez citu.
„Má volba je jasná."
Zachránila Ciela tím, že obětovala svoji moc.
Duch vztekle zasycel a zmizel, nedostal co chtěl.
Zima ukončila svoji vládu po tisíciletí. Hvozd roztál a z jeho středu vyrostl modrý strom- zrozený z lásky, kterou si královna dovolila cítit. Motýli se rozletěly jako proslov naděje.
Žádné komentáře:
Okomentovat