čtvrtek 3. července 2025

Pro uvolnění psacího bloku.



🎬 SCÉNICKÉ NÁVRHY (scéna jako obraz)

  1. „Déšť buší do oken jako prsty někoho, kdo se snaží vzpomenout, že kdysi miloval.“

  2. „Měsíc visí nad městem jako rozbité oko – svítí, ale nic nevidí.“

  3. „V místnosti bylo ticho, ale na stole zůstala půlka jablka. Čerstvá. Přesto byl dům prázdný už tři dny.“

  4. „Půda vrzala pod kroky tak tiše, až to vypadalo, že sama nechce rušit to, co se skrývá ve stínech.“



🕯️ POETICKÉ POPISY PŘEDMĚTŮ

  1. „Stará skleněná lahvička – uvnitř pár kapek vůně, která připomíná večery, kdy jsi ještě nebyl zlomený.“

  2. „Zrcadlo tak staré, že už neodráží obraz, ale paměť.“

  3. „Dopis sepsaný inkoustem, který se rozpíjí jako slzy těch, kteří ho nikdy neměli číst.“

  4. „Maska, která vypadá, jako by se usmívala. Ale z vnitřní strany jsou stopy po krvi – a po rtěnce.“


💔 POPISY EMOCÍ (v obrazech)

  1. „Smutek se plazí po zádech jako studený had – pomalu, jistě, až se nakonec stočí kolem krku.“

  2. „Naděje voní jako teplý chléb – jednoduchá, známá, ale o to bolestnější, když ji někdo vezme.“

  3. „Hněv není výbuch. Je to tiché čekání s rukama za zády a pohledem, který tě spálí na prach.“

  4. „Láska... láska je jako hrníček s prasklinou. Piješ z něj dál, i když víš, že jednou tě popálí.“


🔑 TAJEMNÉ / INSPIRATIVNÍ JISKRY (na začátek scény nebo příběhu)

  1. „Otevřela krabici, kterou nesměla nikdy otevřít. Uvnitř byla jen jedna věta – a ta změnila všechno.“

  2. „Někdo mi podstrčil dopis, který jsem nikdy nenapsal. Byl ode mě. A zítra mám udělat přesně to, co v něm stojí.“

  3. „Dům byl opuštěný. Ale na stole hořela svíčka. A někdo zpíval ukolébavku v jazyce, který už nikdo nezná.“

  4. „Řekla mi, že už nikdy nepřijde. Přesto jsem každou noc nacházel růži na polštáři.“


🎨 VIZUÁLNÍ NÁPADY PRO PSANÍ OBRAZEM

  1. „Její šaty se vlnily jako kouř. Každý krok zanechal po sobě popel.“

  2. „Obloha se tvářila, jako by čekala ránu – olověná, dusivá, připravená na křik, který nepřišel.“

  3. „Postava na konci ulice neměla stín. Ale každým krokem mi brala ten můj.“

  4. „Z jeho rtů spadla pravda jako kapka jedu do čaje. Pomalu. Neviditelně.“


Žádné komentáře:

Okomentovat